Hůrka, jak ví každý Milevšťák, je vršek s lesíkem uprostřed města a také se tak označuje k němu přilehlá stará zástavba směrem k městu. Hranicí tohoto svébytného regionu, jehož obyvatelé se označovali (označují?) jako Hůrečáci, byly ulice Štěpána Dvořáka, Gen. Svobody, Havlíčkova a Čeňka Holase.

Při expanzi města výstavbou rodinných domů východním směrem v sedmdesátých letech vznikla postupně „Nová Hůrka“, ohraničitelná dejme tomu ulicemi Emy Destinové, Dukelskou a dolní částí Sokolovské.

Zajímavými body Hůrek je kaplička v místech, kde se popravovalo ve středověku upálením, lesík a park se sochou malíře Karla Stehlíka, malebné uličky a dvorečky ve staré části nad náměstím.